Je krátce před čtvrtou hodinou odpolední a my právě na ruzyňském letišti nastupujeme do malého airbusu - letadla společnosti Air France. Kapitán nás vítá na palubě, startujeme, nabíráme výšku a Praha rychle mizí z dohledu. Naše cesta začíná.

     Míříme do Paříže, kde přestupujeme na trošku větší aeroplán – Boeing 747-400 – známé dvoupatrové Jumbo Jet pro 350 lidí. To nás unáší černou nocí přes Atlantik a celou Severní Ameriku do Los Angeles, kde musí letadlo natankovat pohonné hmoty, aby mohlo doletět až do místa naší dovolené. Kam?

     Pokud si otevřete Atlas světa a podíváte se na jižní polokouli někam mezi Austrálii
a Jižní Ameriku, pak najdete uprostřed Tichého oceánu spoustu teček. Je to řetězec 5 souostroví složených ze 118 ostrovů roztroušených po rozloze Evropy – Francouzská Polynésie.

     Proč právě tam? Po našich předchozích dovolených v USA a Austrálii jsme se dlouho rozhodovali, kam se vydat. Hodně zajímavých míst na světě teď není příliš bezpečných a mojí podmínkou byly teplé kraje, takže nakonec vyhrála exotická Francouzská Polynésie, u nás často pojmenovávaná podle jejího asi nejznámějšího ostrova jako Tahiti.        

     A protože let tam je hodně dlouhý, abychom si ho zkrátili, povíme si něco o historii této části světa:

     Jelikož jsou ostrovy tvořeny směsí sopečných vyvřelin a korálů, o původu domorodých obyvatel existuje několik teorií. Norský badatel a dobrodruh Thor Heyerdahl se vydal v r. 1947 na balzovém člunu, nazvaném podle boha – syna Slunce Kon–Tiki, z Peru napříč Pacifikem, aby dokázal svoji teorii, že Polynésané přišli z amerického kontinentu. O tři měsíce později přistál na Tuamotech ve Francouzské Polynésii. Tím dokázal jedinou věc: je možné přeplout na přírodním plavidle z Ameriky do Polynésie. Současné výzkumy potvrzují zcela jinou verzi osídlení Polynésie: Polynésané pravděpodobně přišli z jihovýchodní Asie.
          Polynésie byla osídlena jako poslední ze všech obývaných končin Země. Na základě archeologických vykopávek a znalosti mýtů a tradic polynéských národů je dnes téměř jisté, že předci dnešních Polynésanů začali svou pouť v Číně, odkud byli vytlačeni rozpínavými kmeny ze severu. To je donutilo hledat si novou zemi a jelikož vše od Indočíny až po Indonésii již bylo osídleno, museli pokračovat dál.

     Během putování jich část zůstala na Nové Guinei a okolních ostrovech a zformovala melanéskou kulturu. Většina však pokračovala v putování a přes první osídlené polynéské ostrovy Tonga (1500 př. n. l.) a Samoa (1000 př. n. l.) se dostala do dnešní Francouzské Polynésie a dál až na Velikonoční ostrovy na východě, Havajské ostrovy na severu a Nový Zéland na jihu. Pokud dáme této teorii za pravdu, můžeme tehdejší Polynésany, vzhledem k jejich omezenému technickému rozvoji, nazvat nejodvážnějšími a nejschopnějšími mořeplavci všech dob, zastiňujíce i Féni-čany a Vikingy.

     První „novodobé“ zprávy o těchto ostrovech se datují již od 16. století, poté jsou opakovaně „objevovány“ různými evropskými mořeplavci, z nichž můžeme jmenovat legendárního mořeplavce kapitána Cooka, který Tahiti a okolní ostrovy navštívil kolem roku 1770 celkem třikrát. Známá je také vzpoura na lodi Bounty, kdy vzbouřenci převzali kontrolu nad lodí a odmítli se vrátit z „ráje“ zpět do Evropy. Tyto události, včetně neslavného konce vzbouřenců, byly zachyceny ve stejnojmenné knize a pak i slavném filmu s Marlonem Brando v hlavní roli. (Mimochodem – právě jeho Francouzská Polynésie okouzlila natolik, že si zde zakoupil svůj soukromý ostrov.)

     Teď stop! Už se rozednívá a my se blížíme do cíle naší cesty. Letadlo klesá  bílými načechranými oblaky někam dolů, jakoby chtělo přistát na hladině oceánu. V poslední chvíli se objeví malý ostrůvek a na něm na břehu letiště (!) . Když kapitán prudce zabrzdil těsně u hrany moře, všichni jsme si oddychli. Ale to už dojíždíme po přistávací ploše k několika přístřeškům (jak se ukázalo později, byla to letištní hala), kde už nám přistavují obří schůdky
k obřímu Jumbu a my po 26 hodinách letu vystupujeme.

Hana Čápová, Tahiti
pokračování