Po třech dnech jsme se rozhodli využít možnosti pronajmout si byt a přesunuli jsme se z hotelu do krásného 2+1 s balkónem a výhledem na Waikiki. Svět je malý – pronajal nám ho Mr. Penkava. Moc americky to jméno nevypadá, že? Pan Pěnkava v devadesátých letech emigroval z tehdejší ČSSR a se svou manželkou žije na Havaji už dvacet let.
Přišli jsme zrovna z pláže a už je tu tma tmoucí – v 17.54 zapadlo slunce a pak je během pěti minut obloha černá. Východ slunce přichází ráno až v 6.38, takže noc je dlouhá, ostatně jako všude blízko rovníku.
O tom, že Filípka nemůžeme dostat z moře, jsem se už zmiňovala. Ráno vstane a velí: “Jdeme do vody!!! Táto, pojď, jdeme!!! A máma taky!!” Nevím, po kom to komando-vání má… Na pláži odkoukal, jak se tu děti vozí po vlnách na prkně a teď to zkouší i na suchu. Ani Fanda prknu neodolal a rentnul si surf (bez učitele) a stylem: ”skáču dobře, skáču rád” odpádloval na moře. Vlny jsou tu celkem velké, hází několik metrů nad hladinu, takže hodina mu docela stačila. Prý to bylo jako v pračce. A já ho teď budu muset až do rána mazat…
Abychom se jen neváleli na pláži, vydali jsme se včera pěšmo na Punchbowl National Memorial Cemetery – obrovský hřbitov a památník 26 000 amerických vojáků z I. a II. světové války z Korey a Vietnamu. Je postavený v kráterů jedné z místních sopek a je skutečně působivý. Už v dávné minulosti bylo toto místo pro domorodce posvátné - sloužilo jako lidské obětiště. Docela nás tam válcovalo slunce, v poledne tady pro 6 km dlouhý pochod nejsou zrovna ideální podmínky. Fanda vyléval pot z bot (já ne, já měla pantofle…).
Na další den si František naplánoval první potápěčský ponor na Havaji. Sám, protože Filípka na loď vzít nechtěli. Popravdě řečeno, ani mi to moc nevadilo, v tom potápěčském centru mi přišli docela akční. Třeba jen to, že je vůbec nezarazilo, že se Fanda už čtyři roky nepotápěl a že vlastně ani neumí anglicky. Jejich argument, že pod vodou stejně není nic slyšet, mě moc nenadchl. Proběhlo pouze malé opakování potápěčské znakové řeči, to prošlo, a tak odjeli na moře. My jsme jim s Filípkem zamávali a čekali, jestli se nám tatínek ještě někdy vrátí. A vrátil!!! Jak jinak, dobří holubi se vracejí… Nejen, že zvládnul dva ponory bez úhony, ale dokonce i sám trefil domů, což ale zas tak velký výkon nebyl, neboť bydlíme jen 50 metru od Dive center. Ale musíte uznat, že se lepší.
Jedním z nejnavštěvovanějších míst ostrova O‘ahu je bezesporu Pearl Harbor. Historie tohoto havajského přístavu, a ve své době největší tichomořské vojenské základny USA, je známá asi všem. Den Pokoření - pod tímto názvem vstoupil 7. prosinec 1941 do historie Spojených států. Památník postavený na místě tragédie bude navždy připomínat 2 400 životů, ztracených při překvapivém a ničivém útoku japonských bombardérů, trvajícím jen několik desítek minut. Působivé muzeum s dobovými fotografiemi, promítané filmy s živým komentářem přímých účastníků bojů, kaple vystavěná přímo na moři nad potopenou válečnou lodí Arizona - to vše nás přeneslo v čase o 65 let zpátky.
Součástí památníku je i bitevní loď Missouri, kotvící v přístavu vojenské základny Ford Island (pokud sledujete televizní seriál „JAG“, tak jste se s tímhle místem už určitě setkali). Na palubě tohoto křižníku byla 2. září 1945 podepsána válečná kapitulace Japonska. Naposledy se Missouri aktivně účastnila konfliktu v Perském zálivu v roce 1991, a poté byla vyřazena ze seznamu amerických válečných plavidel. Zahrála si ještě ve filmu "Přepadení v Pacifiku" a v roce 1998 se přemístila do přístavu Pearl Harbor. Tady slouží jako velké „živé“ válečné muzeum. Filípek si s nadšením vyzkoušel střelbu z protiletadlového kulometu a pak si chtěl jako suvenýr odtáhnout domů nálož do obřího lodního děla o průměru 40 cm (viz foto).
Dalším oblíbeným cílem turistů je kráter sopky Diamond Head (Diamantová hlava). Své jméno dostal na počátku 19. století od britských námořníků, kteří zde našli vulkanické krystaly a mylně je považovali za diamanty. Diamond Head se nachází v těsném sousedství Honolulu a je dostupná městskou dopravou. Cesta na vrchol není příliš obtížná a každý, kdo vystoupí na vrchol vulkánu, je odměněn překrásným výhledem.
Ostrov O‘ahu je skutečně centrem Havajských ostrovů. Najdete zde množství turistických atrakcí a výletních míst, jako jsou například farmy na pěstování kávy (vyhlášeným havajským druhem je káva Kona), kde vám předvedou, jak se káva pěstuje, jak kávové keře kvetou a zrají, jak se zralé bobule sbírají a jak probíhá pomalé pražení kávy. A nakonec můžete různé druhy kávy zdarma ochutnat. Zdarma… na začátku samozřejmě zaplatíte tučné vstupné.
Podobně to funguje i na ananasových plantážích, z nichž nejznámější je světová firma Dole (u nás známá nejen dovozem ananasů, ale i banánů). Havaj je jedním z největší vývozců výborných sladkých ananasů na světě.
V hlavním městě Honolulu naleznete také jeho historické centrum, tzv. Downtown. Za pro-hlídku stojí Iolani Palace - původní královský palác se slavnou zlatou sochou již zmi-ňovaného válečníka a krále Kamehameha I. V těsném sousedství je postavena moderní budova havajského parlamentu - State Capitol. Vstup do tohoto sídla vlády stráží nadživotní socha otce Damiena, patrona Havaje. Otec Damien byl belgický katolický misionář, který zde v 19. století působil a postupně se soustředil na práci mezi nakaženými malomocenstvím. Sám se posléze touto nemocí nakazil a zemřel. Otec Damien se stal jednou z nejváženějších osobností historie Havaje. A proč se o něm zmiňuji? Určitě ho totiž znáte. Ve známém americkém seriálu „Jake a Tlusťoch“ můžete jeho sochu, spolu s televizní postavou návladního J. L. McCaba, vidět v každém díle.