Když odstartoval třetí týden našeho pobytu na ostrově O‘ahu, chtěli jsme si vyzkoušet, jak na Havajských ostrovech funguje kempování. V turistickém průvodci jsme se dočetli, že k pobytu v kempu musíme nejprve získat povolení v příslušné kanceláři, a pak teprve můžeme do kempu vyrazit. To nebývá ve světě, ani v USA, běžné. Kempů na Havaji existuje řada druhů, podle toho, kdo je jejich zřizovatelem. Jsou státní, county - oblastní (ostrovní), národní, soukromé, církevní atd. A každý zřizovatel si samozřejmě vydává své vlastní povolení. Na první pohled to vypadá, že kempů bude na ostrově spousta, ale opak je pravdou. V hlavním městě Honolulu jsme našli kancelář, kde jsme povolení ke kempo-vání bez problémů dostali. Příjemná paní nám dokonce i poradila, který kemp si vybrat (jak jsme zjistili později, byla to světlá výjimka…) a dokonce jsme za pětidenní pobyt nezaplatili žádný poplatek, vše bylo zdarma. Jen nás zamrzelo, že jsme si nemohli tímto způsobem rezervovat místa v kempech i na ostatních ostrovech, protože tato kancelář vydávala povolení pouze pro ostrov O‘ahu.
Další den ráno jsme si půjčili auto, rozloučili se s panem Pěnkavou a vyrazili z Honolulu pobřežní vyhlídkovou silnicí na sever ostrova. Do kempu jsme dorazili kolem poledne. Byl na klidném místě na břehu moře, dost daleko od civilizace. Přímo ze stanu jsme měli krásný výhled na protější ostrov zvaný, podle svého tvaru, Klobouk čínského muže. Ráno za ním vycházelo slunce - prostě romantika. Překva-pilo nás, že jsme tam sami. Během několika hodin se však situace značně změnila. Přibyla jedna osamocená šedesátiletá turistka-cyklistka a asi sedmdesát domorodců. Byl pátek a tedy začátek víkendu. Domorodí Havajané mají totiž ve zvyku trávit víkendy „venku“ - tzn., že se celé velké rodiny přestěhují od pátku do pondělí do kempu. Kompletně - včetně několika velkých stanů, křesel, stolů, madrací, lednicí, televizí a nezbytných agregátů. (Až tady nám došlo, proč máme v povolení ke kempování kromě počtu lidí, aut a stanů také dovětek, že na jedno povolení může v kempu pobývat max. 20 osob se 4 stany, každý o velikosti nej-více 25 m2…) Večer to pak rozjeli ve velkém stylu - barbecue, vánoční osvětlení kolem stanů, hudba a tanec až do rána. A tak to bylo i sobotní a nedělní noc. Filípkovi se ve stanu moc líbilo a byl nadšený, že má svůj vlastní spacák. Vlastně ho ani moc nepotřeboval, protože v noci se teplota pohybovala kolem 25 °C. V pondělí odpoledne menší část do-morodců odjela (že by do práce?) a zbytek pak opustil kemp až ve středu ráno společně s námi, neboť středa je v tomto kempu tzv. úklidovým dnem. Ráno v půl osmé nás probudila houkačka hasičského vozu a hlas z amplionu, který vybízel k vyklizení tábořiště. Nezbylo, než sbalit a vyrazit na letiště.
Letadlová doprava mezi ostrovy funguje stejně, jako u nás doprava autobusová. Na honolulském letišti jsme si bez nutnosti rezervace koupili tři letenky a jako vždycky zaplatili za nadváhu zavazadel. Za další dvě hodiny už jsme si na hlavním letišti ostrova Kaua‘i půjčovali nové auto. Protože tu autobusová doprava prakticky neexistuje, je auto skutečně nezbytností. A půjčovna, to byla také nová zkušenost. Většinou to funguje tak, že si nejprve vyberete a zaplatíte určitý typ auta. Zaměstnanec půjčovny vás pak k jednomu vozu zavede, předvede, jak funguje a jaké má vybavení, společně označíte případná poškození, podepíšete předávací protokol a odjedete. Tady nás překvapili. Začátek byl stejný - vybrali jsme a zaplatili druh auta, dostali potřebné dokumenty a bylo nám řeče-no, abychom si auto vyzvedli na parkoviště půjčovny. Na parkovišti byly seřazeny stovky aut, ale žádný zaměstnanec. Vrátný u brány nám vysvětlil, že si máme auto vybrat sami podle zaplacené kategorie vozu. Prostě samoobsluha.
Odpoledne jsme se ubytovali v malém hotýlku v hlavním městě (či spíše městečku) Lihue a pak se vydali na večeři. Už se vůbec nedivím, že je většina Američanů tak tlustá - nedá se tu pořádně vybrat z jídla: buď jsou to šíleně velké porce (jedna porce masa by stačila pro čtyřčlennou rodinu) nebo strašně sladké, popř. mastné. Ale všechno je dobré, takže asi dopadneme jako domorodci... Je to docela humor, ale super jídlo je v námi zavrhovaném a opovrhovaném McDonald's - zeleninový salát s grilovaným kuřátkem a zálivkou nemá chybu a jejich jogurty s čerstvým ovocem taky ne. A hlavně brambůrky a masíko, jak říká Filípek.
Téměř kruhový ostrov Kaua‘i, zvaný Ostrov jako zahrada, je z geologického hlediska z Havajských ostrovů nejstarší, co do polohy nejsevernější a byl také první, který mořeplavec James Cook v r. 1778 objevil. Ostrov vznikl aktivitou sopky Mount Waialeale, vysoké 1569 m, která je ve východní části ostrova místem s největším počtem deštivých dní na zemi - kolem 350 za rok. Naproti tomu protikladem je extrémně suché západní pobřeží ostrova, kde spadne jen několik milimetrů srážek ročně. Kaua‘i nabízí turistům mnoho různých typů krajiny, a je proto pravým přírodním rájem. Neuvěřitelně krásné jsou strmé horské hřebeny bizardních tvarů, hluboká zelená údolí, propasti a říše rostlin. K nefalšovaným divům přírody patří především rozeklané divoké pobřeží na severozápadě Na Pali Coast a mohutný Waimea Canyon, zvaný Grand Canyon Pacifiku.
K většině těch nej míst ale není právě nejlepší přístup. Bohužel i bohudík - proto zůstává Kaua‘i klidným a civilizací až tak nenaru-šeným rajským ostrovem. Aby však i turisté z té krásy něco viděli, nabízí ostrovní letecké společnosti vyhlídkové lety malým letadlem nebo vrtulníkem. I my jsme se nechali zlákat a pro tento ne příliš levný výlet vrtulníkem se rozhodli. V kanceláři letecké společnosti si nás všechny nejprve zvážili a Filípek neprošel. Do jejich váhového limitu mu chyběly dvě libry. Naštěstí konkurenčních firem je tu dost, a tak jsme si zamluvili hodinový okružní let na další den. Jen mě trochu zarazilo, že každému pasažérovi při nástupu do vrtulníku připínají záchrannou vestu a při rezervaci se ptají, jestli jste plavec či neplavec...